pátek 24. října 2014

Pražákoj

zdroj: weheartit.com/shipwrecksandbravery
Někteří z vás už si stačili všimnout, a to hlavně díky několika sociálním sítím, které pravidelně navštěvuji, že jsem stala Pražákem. Což pro mě donedávna bylo ještě sprostý slovo!

Během těch už čtyřech týdnů, co jsem tu strávila, jsem zjistila hodně podstatných věcí.
Ta nejhodnotnější informace však přišla v první školní den. A totiž, co jsem vlastně celý svůj život dělala? Kde jsem byla a proč sem tak strašně mrhala svým časem? Konečně jsem totiž našla místo, kam perfektně zapadám se všemi svými vlastnostmi a neobvyklými zájmy. A taky, jak moc vás pro něco dokáže nadchnout místo, ve kterém studujete.


Splněný sen


O studování žurnalistiky a pohybování se v mediálním světě jsem snila dlouho. Vlastně už od té doby, co jsem byla malá. Bylo to ale hodně dlouho nedosažitelné, a i když jsem na chvíli odbočila jinam, vždy jsem věděla, že to budu zkoušet dál a dál. A v ten moment, kdy už jsem vážně nedoufala, se najednou vše obrátilo, a já se dostala na vysněný obor.

Až do prvního školního dne jsem si vlastně moc neuvědomovala, jaké to bude. Nevěděla jsem, jestli budu mít potřebné základy. Jestli zvládnu číst všechny odborné knihy a psát seminárky v angličtině. Po skoro měsíci vlastně nejsem o nic moudřejší, ale jistě vím, že jsem na správném místě, a že naprostá většina hodin mě vážně baví na maximum..

Ne všichni samozřejmě hned napoprvé pochopili, jak to mám se sportem. Ale po několika poznámkách už bezpečně ví, že jsem do něj blázen. Ať už vezmeme jakoukoliv hodinu - například seminář Nová média - kde je volný výběr tématu, víte kam odbočuji. V tomto případě to bylo blogování o sportu. Není prakticky seminárka, a že jich je asi pět, kde bych si neplánovala sport vybrat. Ani nepřemýšlím o jiných variantách. Mám klapky na očích a jedu. A navíc, zapsala jsem si sportovní žurnalistiku a vlastně nikdy nepoznala takovou extázi, jakou prožívám na těch hodinách. Konečně mi někdo rozumí, nechává mě psát seminárky o tenistech, a oceňuje mé znalosti. 

Prostředí ve kterém se pohybuji, je veskrze nádherné. Ať už je to naše fakulta s výhledem na Hradčany, nebo Národní divadlo, vedle kterého každý den vystupuji a nastupuji na tramvaj. Všechno je to tak nádherné a večer dechberoucí, že je naprosto lehké, zvyknout si a už nechtít nikdy pryč.

Vesničan v metru


Do školy každý den cestuji kolem 45 minut, což není nic hrozného, a dá se říct, že už jsem si tak nějak zvykla. Ježdění metrem i tramvají mě zatím neomrzelo, a já si začínám cestu automatizovat. Už nekoukám na cedule, ale jdu přesně podle instinktu. Jelikož už asi nebude moc volného času na čtení beletrie, čtu během cesty, a zatím to naprosto miluju.

Za ten skoro měsíc jsem toho po Praze najezdila tolik, jako za celý svůj dosavadní život. Ještě před dvěma týdny jsem byla ztracená "vesničanka", která každou cestu studovala tabule, jestli opravdu jede tam, kam má. Po čtyřech týdnech si s nejmilejší navzájem sdělujeme zážitky z cest a nadáváme na lidi, kteří snad metrem nikdy nejeli. Naprosto jistě vím, že už jsem jela všemi linkami, na všechny strany, a že už bezpečně umím vyjmenovat některé úseky metra i tramvaje.

Nestíhání a práce


Nový život se odráží perfektně i na tomto blogu. Nemám vůbec čas. Když nedělám něco do školy, máme nějakou akci s nejmilejší, a nebo nově, i ne zas tak nově, dělám něco do práce. Na odpočinek je hodně málo času, a co je nejhorší, bude ho ještě dvakrát méně.

Už po prvním týdnu jsem kvůli stavu svého konta poznala, že takhle s penězma rozhodně nevyjdu. Mám našetřeno, ale jelikož podnikáme každý měsíc nějaký koncert, kafíčkujeme a prostě užíváme života s nejmilejší, peníze se každým dnem tenčí. V mé staré práci už nebylo tolik co dělat, a i kdyby bylo, moje životní standarty se teď mnohonásobně zvýšily. A to si ani nekupuju skoro žádnou kosmetiku nebo oblečení. Vše jde na vstupenky, jídlo a pití, na nic jiného. Je to těžký, když několikrát denně jdete kolem skvělých občerstvení, kaváren a levných knih.

A tak jsem si řekla, že se posunu dál a zkusím v naší metropoli najít něco, co by mě bavilo a především živilo. Co by mě zase o trochu posunulo dál. Práce v médiích mě ani nenapadla, protože pokud nejste hodně dobří, nebo nemáte správné známé, nikam se nedostanete. Začala jsem hledat něco, kde by byla správa sociálních sítí, copywriting, PR atd. Rozeslala svoje životopisy a po několika dnech už jsem podepisovala smlouvu. Pracuju pro internetovou stránku designového outletu a budu tam dělat všechno možný, tak držte pěsti, ať to všechno vyjde a jde mi to. :-)


Zdánlivá pohoda


Co se týče školy, magistr je už úplně jinej level. Mám pocit, že teď fakt nic nehrotím, odborný knihy jsem ještě číst nezačala a prostě tak nějak věřím, že to zvládnu. A dobře mě znáte, a tak víte, že jsem se s třiceti kredity za semestr nespokojila. Ano, mám jich padesát a tímhle tempem nebudu mít brzo co dělat. Čekám, kdy mě někdo profackuje, a já se vzpamatuju.

A jak se máte vy? :-*

9 komentářů:

  1. Z tohoto článku sálá naprostá pohoda a spokojenost - jde vidět, že sis vybrala nejlépe, jak jsi mohla :)
    Takže do budoucna přeji ještě mnoho spokojenosti a hlavně úspěchů :)

    OdpovědětVymazat
  2. Teda... takové nadšení z Prahy! Vybavuji si, jak jsi mi jednou psala na blog, že bys v Praze nikdy žít nemohla. A už je to tady :) Moc ti to přeju! Praha opravdu zvyšuje standardy, uvědomila jsem si to vlastně až na Moravě. A peníze mizí hned, když je všude plno příležitostí je dobře utratit. ;) Moc ti to všechno přeju, hodně štěstí s novou prací, ale zůstaň pořád taková, jaká jsi, a nohy hezky na zemi. PS: Pražák nikdy nebudeš, vždycky jenom náplavka :D (promiň, ale nemohla jsem si to odpustit :D Ale ty víš, že to myslím dobře ;) ) :-*

    OdpovědětVymazat
  3. jedním slovem - woow! :) .. tvůj článek mi po ránu úplně rozradostnil den :) .. já osobně mám Prahu ráda tak na víkend, přijet, užít si a zase odjet :D .. mám ráda malé města, stresují mě davy lidí, kteří pořád někam spěchají a nesnáším ježdění busem, tramvají, metrem atd, nevím proč, ale hrozně mě to unavuje.. sice taky dojíždím vlakem každý den do školy asi 40 minut, ale to už je jakýsi relax, ptz ve vlaku jezdím jen s pár lidma, s nikým se nemačkám, nasadím sluchátka a užívám sluníčka :) .. ale poznávat zapadlé uličky a kavárničky a příležitosti na každém rohu musí být fajn :)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý článek aneb Gooverka ve svém živlu :). Za tak krátkou dobu je z tebe Pražačka! Já jsem nikdy k velkým městům netíhla a si nebudu, mám problém i v naší "malé" Ostravě, ale asi bych si měla zvykat (příští rok mě vstup do velkého města čeká taky, snad.). Přeju hodně úspěchu a dej vědět jak se daří v práci. Mám taky teď novou, ale bohužel ne v oboru, protože jak říkáš na média musíš být fakt dobrá a mít kontakty. Až budeš více otřelá a znalá všechno možných skvělých kaváren, divadel a výstav třeba tě navštívím. :-P

    OdpovědětVymazat
  5. Poslední dva týdny se mám příšerně, ale díky za optání a přeju ti, ať ti pohoda vydrží co nejdéle. :D Gratuluju i k nové práci, v Praze se asi fakt vždycky něco najde? Každopádně tě obdivuju, na mně je i ta naše Ostrava velká. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Vítej u nás v Praze!! :) Tenhle článek mě tak nadchl a namotivoval ! Zatím jsem na gymplu ale mé zájmy se směřují podobným směrem jako tvé, tedy až na ten sport. Prosím piš dál o své škole, práci i všem ostatním. Tvé články se mi moc líbí! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Vůbec mi k sobě nejde, že studuješ na magistra a jsi tak hotová z Prahy, počkej a budeš žít v Pařži, to teprv bude žůžo :)

    OdpovědětVymazat
  8. Praha je kouzelná... a vlastně, Praha má všechny vlastnosti, které město mít může... jen záleží na Tobě, jak se k Praze postavíš :-) Za tři roky v Praze jsem věděla, že tam bych chtěla žít, ale... člověk míní.... :D

    OdpovědětVymazat
  9. není nad to mít pocit, že někam zapadáš a že přesně tam chceš být :) navíc je úžasný, že konečně můžeš studovat obor, co tě baví a navíc se něm i pořádně projevit :) přeju hodně úspěchu v tom studiu ;)

    OdpovědětVymazat