Všechno a nic

Můj život připomíná velký kolotoč emocí, který se jednou za čas zastaví do úplného ticha a prázdna. V těch chvílích se nic neděje a já toužím po tom, aby se znovu roztočil. Ale když to udělá, nestíhám se dívat kolem sebe a modlím se, aby už ta jízda skončila. A jen jednou za velmi krátkou dobu existuje úplně vyvážený stav, který není hektický ani úplně nudný. Prostě něco mezi.

Nutno říct, že jsem asi i úspěšně zvládla zkouškové. Po těch letech studia už mě nedokáže nic rozhodit. A navíc, přehnalo se kolem mě to pověstné štěstíčko a na nejtěžší zkoušce celého studia jsem si vytáhla otázku, kterou jsem vážně moc chtěla. No neber to.... Ä přitom ty zkoušky byly možná daleko těžší, než jsem kdy zažila. Za semestr jsem třeba musela zvládnout semestrálku (přes 10 stran), prezentaci, dva průběžné testy a jeden závěrečný - a to byla konečná známka pouze jednoho předmětu.