sobota 20. prosince 2014

Jak jsem potkala Berďu

Vím, je to šílená ostuda. Od posledního článku uplynula už fakt dlouhá doba. Úplně ale nevím, jestli je to vlastně na škodu. Je tu ještě vůbec někdo, koho moje žvásty zajímají? :-D

Vlastně ani nevím, proč na blog nepíšu, protože zážitků je každý týden hromada. A tak jsem zapřemýšlela, čím to může být. Na nic kloudného jsem nepřišla, ale už asi nemám tolik potřebu se ze svých pocitů vypisovat. A i když je můj život plný úžasných věcí, tak nějak si je skoro pořád nechávám pro sebe. Nemusím vše fotit a dávat na sociální sítě (i když pár těch větších událostí se přeci jen našlo). Prostě nemám své mlčení pořádně čím zdůvodnit. Źe by lenost?

A co se teda všechno dělo?




Pořád studuju ...

A ne, moje nadšení ze školy ještě stále neopadlo. První semestr je za náma, zkouškové před náma, a já vůbec nevím, kam se tenhle čtvrt rok poděl. Mám pořád pocit, že jsem v Praze nová a z něčeho stále u vytržení. 

Nutno říct, že jsem si systém naší školy víc než zamilovala. Přijde mi, že konečně to někde funguje tak, jak by opravdu mělo. Sice jsem poslední dva měsíce pořád psala průběžný testy, dělala prezentace a psala seminárky (z pěti zbývá už jedna!), ale tenhle systém mi děsně vyhovuje. Vemte si, že se v průběhu semestru učíte, a nenecháváte vše na poslední chvíli. Díky svým znalostem už pak na další přednášce chápete některý věci ještě líp, protože základy máte a všechno to pak nehrotíte ve zkouškovém. Už jen stačí zápisky znovu pročíst, doučit se trochu něčeho nového, a je to!

Ale jasně, pár předmětů, které nejsou takhle koncipované, se taky najde. Zatím jsem ale všechno zvládla, ne tedy na samé jedničky a plné počty bodů, ale to jsem ani nečekala. Vše beru nehorázně na pohodu, učím se na poslední chvíli a zatím se mi to strašně vyplácí. Naštěstí mám ve svém nejbližším okolí nehorázně hrotiče a šprty, což taky pomáhá. Semestrálky proto odevzdávám o hodně dřív, protože nesnesu pomyšlení, že bych měla být úplně poslední. Na přednášky i semináře jsem chodila, skoro nechyběla, protože mě to vážně bavilo, a tak si hodně věcí pamatuju z hodin. Úplně jinej přístup, než na bakaláři. 

Jediný, co mi trhá srdce, je, že mi skončila sportovní žurnalistika. A že už není moc předmětů se sportem, který bych si mohla zapsat. Rozhodně ne v letňáku. 


Přemýšlím o Erasmu ....


Před nedávnem jsem se zúčastnila informační schůzky o Erasmu. Už před dlouhou dobou jsem o výjezdu do zahraničí polemizovala, však si to všichni pamatujeme. Tenhle rok jsem si ale řekla dost, a opravdu pro tu myšlenku začínám něco dělat. Podám si přihlášku a zkusím se na pohovor a test připravit. Jak se říká, za zkoušku nic nedám. Sama bych o Erasmu už asi moc neuvažovala, ale rodiče do mě stále hučí, že si nemám tuhle příležitost za žádnou cenu nechat ujít.

A jelikož přítel ani moc neprotestoval, není co řešit. A kdo ví, třeba se touhle dobou budu příští rok nacházet v Anglii. 


"Koncertuju" ...


Pořád jsem hledala příčinu, kam mizí všechny mé peníze. Za co utrácím nejčastěji. A v poslední době jsem ty důvody našla. Koncerty! Víte, že jsem od března byla už na 4 halových koncertech zahraničních skupin nebo interpretů? A že do toho dvanáctiměsíčního deadlinu přidám ještě pátý? Tak si to shrneme - Bastille, James Arthur, Lindsey Stirling, Onerepublic a v únoru ED SHEERAN!

Nechci se nějak chlubit, to není principem tohoto sdělení. Spíš jsem se prostě rozhodla, že zážitky jsou daleko víc, než to, abych si každý měsíc koupila novej svetr, boty nebo kabelku. Oblečení teď kupuju už jen v tom případě, že něco nutně potřebuju. Peníze dávám nejradši na zážitky, ať už jdu s přítelem do divadla, kina nebo právě na koncert.

Mezi nejlepší koncert mýho života stále řadím Bastille, to je nehorázná srdcovka, a ten pocit při jejich písničkách asi zatím nic nepřebije. Na Onerepublic jsem se taky masivně těšila, ale trochu mě zklamalo, že jsem z koncertu moc neviděla živě a musela hlídat obří obrazovky. Ten kontakt tam prostě nebyl. 

Český interprety vůbec nepočítám, to by nemělo cenu - ani bych si na všechny nevzpomněla. 

Jo a mimochodem. S přítelem jsme oslavili půl rok a během těch šesti měsíců se chystáme do divadla už pošesté. Prostě WTF. 

Potkala jsem Berďu ...


Pokud nepatříte mezi sportovní fanoušky, můžete tento odstavec klidně přeskočit. Když jsem se dozvěděla, že v České republice bude mít poprvé po mega dlouhé době autogramiádu Tomáš Berdych, měla jsem skoro zástavu srdce. A navíc, že to bude v centru Prahy, kam se pohodlně dostanu. To jsem ještě ale nevěděla, že až se k němu pro podpis a fotku dostanu, bude mi tlouct srdce až v hlavě, já se budu potit, koktat a cítit se prakticky jako po státnicích. Adrenalin šel strašně nahoru, ale mám jako důkaz krásnou fotku a podepsanej míček. Pár slov jsme prohodili, potvrdila jsem si, jak moc hezkej je a jak zajímavej má hlas. 

S Pistácijkou

Těším se na Vánoce ...


Trochu adrenalinu zažívám s přicházejícími Vánocemi. Strašně se těším, až někteří lidé otevřou dárky, které jim plánuji dát, protože s mnoha z nich jsem nadmíru spokojená. A dokonce si myslím, že v určitých ohledech už jsem nemohla vymyslet dárky lepší. 

Na druhou stranu, opět to nebudou odpočinkové Vánoce. Pořád mi zbývá jedna seminárka a po Silvestru se to všechno rozjede naplno. Mám 5 zkoušek ve 20 dnech, tu nejtěžší hned na začátek. Ale když se to povede, budu mít prakticky tři týdny zaslouženého klidu a volna. 

Tak držte pěsti!

Přeju vám krásný prožití svátků a alespoň malé vypuštění školních či pracovních povinností, protože já si teda na několik dní volno dopřeju a nebudu vůbec nic dělat. :)

3 komentáře:

  1. Ten článek se tak krásně čte, kolik je toho v něm pozitivního. Držím palce, abys ten Erasmus dotáhla do konce. Brdyč bez kšiltovky je každopádně nezvyk. :D Já zatím naše tenisty viděla z minimální dálky 20 metrů při loňském DC... ale podepsaný míček bych brala hned!

    OdpovědětVymazat
  2. líbí se mi jak naplno si užíváš život, tak to má být! :) tak přeji spoustu dalších nových zážitků :)) a gratuluji k půlročnímu výročí s přítelem, je krásný, jak toho dost podnikáte :)
    fotka s Berdychem je povedená, všem vám to moc sluší :) věřím, že to je neskutečně báječný pocit takhle se s ním potkat, hlavně když vím jak moc tenis máš ráda :)
    erasmus je super zkušenost, určitě to zkus, držím palce, aby to vyšlo :) a taky hodně úspěchu při zkouškách :)

    OdpovědětVymazat
  3. Teeeeda :) Ty si žiješ! :) Jsem ráda, že se ti v Praze líbí! A s těmi kulturními zážitky naprosto souhlasím! Trička a šminky za nějakou dobu vyhodíme, ale vzpomínky nám zůstanou vždycky ;)

    OdpovědětVymazat