sobota 2. srpna 2014

Přečteno! Červen a červenec 2014

zdroj: weheartit.com/xVeraDrapers
Poslední přečteno jsem dělala před více než půl rokem. Jsem to ale ostuda! Se státnicemi nebyl čas ani nálada, a navíc jsem četla takové knihy, které by 90 procent z vás vůbec nezajímaly. Poprvé za tři roky se můžu rozhlédnout po knihkupectví a opravdu si přečíst nějaký velký hit a bestseller. U knihy si poprvé opravdu oddechnout. Dlouhou dobu se mi to nepoštěstilo, a teď doufám, že už nikdy z tohohle módu nevyjdu. Studium médií jistě bude o odborných knihách (většina prý v angličtině!), takže beletrie bude zcela v mých rukou. Teď už je jen otázkou, zda bude na něco jiného čas. Ale snad jo!

Mám ale velkej problém. Při studiu literatury a čtení několika knih měsíčně prostě zákonitě musel přijít. To, co ostatní kupují jak na běžícím páse a vychvalují do nebes, je totiž podle mě většinou nehorázný odpad. Nechci se nikoho dotknout, ale už po pár řádcích 50 odstínů čehosi jsem chtěla mlátit hlavou o zeď a křičet do světa, co to proboha je?! Pravda, ten český překlad je prý otřesný, ale nevěřím, že kniha sama o sobě bude tak super, jak by se podle prodejnosti mohlo zdát.

Většina lidí si chce u knihy oddechnout, nechce přemýšlet, to je mi jasné. Ale zase na druhou stranu, kniha by neměla být úplně jednoduchá, alespoň mě by to teda nebavilo. Miluju, když je v ní nějaký zvrat a když mi ukáže něco, na co třeba zapomínám. Zanechá prostě dojem a já si některou pasáž pamatuju dlouho po dočtení. 

Začala jsem tedy číst z mého dlouhého seznamu aktuálních knih. Pod každý popis toho, jak se mi kniha  líbila, vkládám svůj komentář z databazeknih.cz. A teď přichází ty problémy bestsellerů. No, přečtěte si sami ...


1) Jaroslav Rudiš - Národní třída


Má druhá beletrie od známého českého spisovatele. Ještě trochu restík z dob studia literatury, který jsem chtěla co nejdříve napravit. Nebe pod Berlínem zbožňuju a tak jsem se těšila na jeho "novotinu", která je už ale stará několik měsíců. Nemůžu říct, že by mě zklamala, to určitě ne. Styl vyprávění je takový, že vás prostě po celou knihu nepustí. To hold Rudiš umí nejlíp. Akorát příběh pro mě nebyl zajímavý, nějak mě nechytl, nic jsem si z něj neodnesla. Za přečtení jistě stojí, ale nečekejte žádnou bombu.




2) Andre Agassi - Otevřená zpověď/Open

Jedna z těch knih, na které jsem se těšila snad nejvíc. Je celkem tlustá, a tak jsem správně předpokládala, že si ji přečtu až po státnicích. Věděla jsem, že zase trochu změní můj pohled na tenis, a taky jsem měla pravdu. Příběh tenisového velikána, kterého znám z pražské tenisové exibice jako sympaťáka a manžela úžasné tenistky Steffi Grafové. To bylo všechno, co jsem před přečtením knihy věděla. Nebyla jsem si jistá, jaké tituly získal, ani jestli byl první na světě. Kniha, kde na jedné z prvních stránek najdete slovní spojení "nenávidím tenis" bezmála třikrát, vás prostě musí sebrat. 

A i když do tenisu tolik nevydíte, fakt ji doporučuju. Co všechno musí tenista vytrpět, aby byl tam, kde je. Agassi popisuje, jak ho v pěti letech jeho otec každý den týral na kurtu, jak nedokončil střední školu, kolik vytrpěl bolesti a kolikrát chtěl s tenisem seknout nadobro. V každé kapitole se dozvídáte, zda André získal titul z Grandslamu, popřípadě jakého a když ne, jak a proti komu ho prohrál. Probírá i své milostné eskapády, a pokud vám říkají něco jména Barbra Streisand nebo Brooke Schields, jste na správné adrese.


3) Jo Nesbø - Netopýr


Ne, ne, ne! První z bestsellerů, který mě skoro zklamal. Brácha mi sice říkal, že první díl není tak dobrý, jako ty další vysoce chválené, ale stejně jsem asi očekávala moc. Po přečtení několika komentářů ke knize jsem naštěstí zjistila, že se skoro všichni shodují, že čím novější kniha, tím lepší příběh i vyprávění. Na chvíli mě Netopýr od dalších knih odradil, ale nesmím se nechat! Záměrně čtu tuhle sérii knih od prvního dílu, abych tam byla nějaká kontinuita. U nás ale knížky vychází na přeskáčku, takže jsem si počkala, až budou všechny venku v češtině a teprve potom začala číst. 




4) Veronica Roth - Divergence

To je tak, když moc koukáte na své oblíbené Youtuberky a všechny vychvalují řadu knih, která se prý podobá Hunger games. Musím sice přiznat, že mě příběh bavil a četla jsem knihu fakt rychle, ale po dočtení přišlo velké ALE. Jakmile jsem se nad způsobem vyprávění jen trochu zamyslela, a zasadila si příběh do nějakého širšího kontextu, smála jsem se sama sobě. Vždyť je to totální volovina! Nevím, zda to přisuzovat českému překladu, protože ten musel udělat asi hodně, ale opět, tenhle rozruch kolem Divergence vážně nechápu. Četl to někdo z vás? A pokud ano, máte na to stejný názor? Hlavní hrdinka mi byla už od začátku nesympatická, příběh měl sice spád, ale přišlo mi, že kniha byla opravdu hlavně pro teenagery.

Jenže největší hrůza přišla až ve chvíli, kdy jsem se podívala na komentáře pod knihou. Deset o tom, že kniha je nejlepší na světě, jak ji všichni milují a těší se na další díly. A pak vždy jeden, který hlásí naprostý odpad. Se širokou čtenářskou obcí na databázi se na téhle asi vážně neshodnu.


5) Markus Zusak - Zlodějka knih 


Další vysoce kladně hodnocená kniha, o níž jsem se ale dozvěděla ze seriózních serverů, kde čtu recenze na knihy. Odrazovala mě její délka, ale jakmile jsem se začetla, věděla jsem, že to bude velmi rychlé a intenzivní setkání. Zusak je opravdový vypravěč, a to, že nám celý příběh vypráví Smrt, která má svoje úžasný poznámky ("spoiler - všichni umřete"), je naprosto originální. Příběh o malé holčičce a jejích každodenních prožitcích ale skrývá mnoho hlubších myšlenek. Ukápla mi i slzička, což se stalo naposledy u Harryho Pottera. Konec jsem možná očekávala trochu jiný, víc šokující, ale i tak, tohle má oprávněně nálepku bestseller.

Pak přijde ta část, že jsem se koukla na film, a ten mě ani nenadchl, ani zklamal. Byl úžasně obsazený, to se mi moc líbilo, herecké výkony úplně skvělé, ale hlavně konec mě trochu naštval. Jedna důležitá scéna tam vůbec nebyla a přišlo mi, že příběh je dopovězený tak, aby divák neměl o čem dál přemýšlet, což v knize tak nebylo. 

_______________________________________________________________
Záměrně jsem vynechala knihu Konec prokrastinace, o které mám samostatnou recenzi tady.

A co vy? Co mi z těch nejaktuálnějších knih doporučíte? Koupila jsem si Hvězdy nám nepřály v angličtině, aby mi to opět nezkazil špatný překlad, tak doufám, že bude dobrá. Raději si nedávám velká očekávání, abych nebyla zklamaná. 

6 komentářů:

  1. Přiznávám, že jsem 50 odstínů dočetla a docela chápu, co to dělá bestsellerem. Jde tu čistě o erotické scény, které tu knihu prodávají. Navíc jsou k mání v obalu, s kterým si je můžou ti méně sdílní a odvážní číst třeba v čekárně u doktora. Je to asi celé o tom, jak vypadá sexuální a osobní život čtenářů, někteří v tom hledají zpestření. Já se klaním k názoru, že ani ty části mi nepřináší žádný zážitek či inspiraci. Jak řekla má učitelka španělštiny: ,,To je čtení tak pro matky na mateřské.", pak se podívala na své těhotenské břicho a svůj výrok odvolala...

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto chápu tvé naroky na knihy, čím víc se člověk při studiu dostává do problematiky a čte kvalitnější knihy, tím víc je pak zklamaný, když si přečte nějaký bestseller. Docela mě vyděsila tvá kritika, divergence. Knihu si chci přečíst. V mém případě mě žene kupředu jen fakt, že ty knihy teď šíleně letí a já mám potřebu zjistit, co na tom ostatní vidí. :D Takže zvědavost. Uvidíme. Jinak o knihoběžníku jsem se dozvěděla u Brabikate http://brabikate.blogspot.cz/2014/05/jak-jsem-se-stala-knihobeznikem.html Docela mě projekt nadchnul. S hrníčkem jdeš do toho semnou? :)

    OdpovědětVymazat
  3. líbí se mi tvoje názory v komentářích, dokážeš to prostě vždy skvěle podat ať už je to kritika nebo pozitivum :)) 50 odstínů jsem četla, první dva díly celé a ten třetí jsem vzdala po pár stránkách a přetočila to až na konec, abych se dozvěděla jak to skončí.. Zlodějka knih se mi neskutečně líbila, četla jsem jí vlastně už dřív, kdy se o ní tolik ani nemluvilo.. a Divergenci jsem nečetla, jen viděla film

    OdpovědětVymazat
  4. Na Hvězdy se těším, chystám se na ně, chci je stihnout ještě do začátku roku, než mě zase zavalí česká klasika ze školy.
    Na 50 shades nemusí být člověk žádný zvláštní literát, aby se mu to zdálo jako odpad, je to vážně brak. :D Nemyslím si, že je to jen vinou překladu, ale už jen hlavní hrdinka mi přišla strašně pitomoučká a všechno moc předvídatelné... :D
    Zaujala mě Zlodějka knih, díky za tip. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Týbrďo, musím tu zlodějku knih někde splašit, všichni o ní básníte!! =D

    OdpovědětVymazat
  6. Tak všechny knihy, o kterých jsem slyšela, jak jsou skvělé a chystala jsem se na ně, jsi docela zkritizovala, tak teď nevím :D každopadně super, že aspon Zlodějka se ti líbila, na tu se opravdu chystam a jen jsi mě povzbudila :))

    OdpovědětVymazat