sobota 31. května 2014

Bc. Gooverka

zdroj: http://weheartit.com/Create_A_Katie
Několik měsíců uběhlo jako voda. Zažila jsem snad to nejstresovější období v mém životě. A ať mi někdo říká, že takových ještě bude! Ale konečně se to stalo. Můj život k tomuhle momentu směřoval hodně dlouho. Včera o půl šesté jsem se konečně dozvěděla, že jsem Bc. Že jsem to zvládla. A dokonce s dvěma jedničkami a dvojkou.

A ne. Nebylo to vůbec lehké, jak se může zdát podle známek. Ze sedmi jsme to udělaly jen čtyři. Během těch dvou měsíců od odevzdání bakalářky jsem si zapisovala své dojmy, tak si je teď přečtěte (i když se to pořád opakuje :-D).


Dva měsíce do státnic


Odevzdávám bakalářku. Nemám však dojem, že by se něco změnilo, že by mi spadl kámen ze srdce. Státnice zatím neřeším, vytisknuté otázky nemám. Stále chodím do školy, nemám žádný stres. Chci si jen trochu odpočinout a načerpat síly. V práci zatím trávím hodně času a pořád mám pocit, že se to zvládne.

zdroj: http://weheartit.com/Basttaaa
Měsíc a půl do státnic


Tisknu otázky a propadám panice. Dělám si podrobný plán - na každý den dvě otázky. Když to dodržím, měla bych mít na konci 10 dní na opakování. Tak to by šlo. S nejmilejší se podporujeme. Já ji však začínám považovat za nehoráznou šprtnu, protože už si dávno čte otázky a hrne na mě nějaké pojmy, když já ještě vůbec nevím, co je obsahem otázek. To mě zburcuje a já se začínám "učit". Jsou v tom zahrnutý i párty, práce, cvičení nebo chození do školy.

Měsíc do státnic


Začíná větší panika. Na cvičení si s nejmilejší v pauzách sdělujeme, co všechno je potřeba načíst do seznamu povinné literatury a jak se to dá ošulit. Ještě pořád mi zní v hlavě - dyk mám ještě celej měsíc! Do toho ale přichází učení se a dohánění restů na normální předměty do školy. Hrůza přichází ve chvíli, když zjišťuju, že mi plán učení rozhodně nevychází a nevyjde. Beru všechno moc dopodrobna. Je také hodně věcí, které jsme se ve škole vůbec neučili a já se je tak musím naučit sama. Aniž by mi je někdo vysvětlil. S nejmilejší máme první sezení u ní doma. Stresujeme se hlavně s teorií literatury, kterou ani jedna nechápeme. Vzájemně se ale ujišťujeme, že to bude dobrý. Že to spolu zvládneme. (btw: Teorii literatury, ze které jsme měly největší strach jsme nakonec zvládly skoro nejlépe). 

Tři týdny do státnic


Nejmilejší se stěhuje k nám domů. Máme za sebou všechny zkoušky ve škole a moji rodiče odjíždí na dovolenou, tak máme volný barák. První den se učíme snad do 11 večer. Vstáváme brzo ráno, v půl 9 už u učení dávno sedíme. Vše prokládáme jídlem, energeťákama, kolou a vínem. Jsou to 4 dny, kdy se toho naučíme snad nejvíc. Společně pochopíme hodně věcí, vzájemně se naučíme něco, co ta druhá neumí. Hned je lepší pocit i nálada. První modul (česká/světová literatura a teorie literatury) jakš takš umím. Jdu se tedy učit na ten druhý.

zdroj: http://weheartit.com/demmie
Dva týdny do státnic


V zájmu velkého nestíhání se učím tři až čtyři otázky denně a vůbec ne do hloubky. Předtím jsem měla strach z teorie literatury, teď mám největší z dějin umění. Skoro nechodím ven, a jak trefně napsala má nejmilejší, můj pokoj se stává kobkou. Nikdo do něj za mnou nechodí, protože se všude povalují papíry a stohy knih. Skoro nevycházím, ale užívám si tři dny plné sluníčka, a dokonce se i opálím. Paniku střída rezignace. Po večerech si s nejmilejší píšeme, vzájemně se ujišťujeme, že to zvládneme. Začínáme přemýšlet o tom, co bude, až to skončí. Co si všechno koupíme, kam pojedeme atd. (I když musím říct, že já jsem potřebovala asi daleko větší podporu, než ona).

Týden do státnic


Mám přesně pět dní na zopakování všeho (60 otázek). Učím se do totálního vyčerpání, které střídá naprostá několikahodinová prokrastinace. V jeden den jdu spát dokonce v půl druhé a vstávám na šestou. Naposledy zakotvím u své nejmilejší, opakujeme to nejnutnější. Přichází na mě brečící noci, kdy mám pocit, že to snad ani nepřežiju. Že to moje tělo fyzicky nezvládne - mimochodem, vážím nejméně za poslední rok (spíš za posledních pět). Moje nejmilejší už neví, jak mě uklidnit a diví se. Myslela si, že budu muset těšit já jí.

Přichází podpora odevšaď. Celá rodina na mě poslední týden myslí. Píší mi kamarádi a věří, že to zvládnu. Píšete mi i vy, virtuální blogoví kamarádi, a za to vám patří největší dík. Že jste na mě mysleli. To ve mě vyvolává další brečící vlny, protože mám opravdu poprvé pocit, že by to dopadnou nemuselo. Vím, že mám někde velké mezery, a že to celé bude o štěstí.

zdroj: http://weheartit.com/QueenCamille
Státnice

Ráno už rezignuju na vše, a vlastně do tří hodin do odpoledne sedím před učebnou a podporuju spolužačky.

Nejmilejší jde dovnitř naprosto smířená a v klidu. Vychází v podobném duchu a je na ní vidět, že už tuší - zvládla to s přehledem! Nastává však jedna z těch nejhorších situací - každá z holek, co to dělaly dopoledne tvrdí, že se učitelé ptají záludně. Takovými otázkami, že i když víte odpověď, nepochopíte, na co se vlastně ptají. A když nejmilejší vychází z těch dveří s titulem Bc. už nejde zastavit slzy. Jsem fakt pyšná a zároveň jí moc závidím. Bojím se, že to nezvládnu, že už na to prostě nemám.

A pak přichází hodina H. Po celém dni, který strávím zavřená v zadýchaném patře univerzity jdu konečně dovnitř. A už je mi to vlastně úplně jedno, hlavně to chci mít za sebou. Jenže pověstné štestíčko mi přeje nehorázně. Vybírám si současnou českou a světovou literaturu - jestli mě jen trochu znáte, víte, že zrovna v této oblasti se považuju za znalkyni.

Ani teorie literatury není tak hrozná, i když hodně věcí nevím, a několikrát se odpovědí ztrapním. Už na potítku jsem ale věděla, že tenhle nejtěžší okruh nehorázně "zabiju". Věděla jsem, že je nepustím ke slovu a že budou koukat - na mém seznamu bylo ze současné literatury (dohromady poezie, próza i drama) přesně 44 knih. Dostává se mi komplimentů, že moje čtenářská zkušenost je po všech směrech nadprůměrná. Poprvé v životě mi vyšlo všechno tak, jak jsem chtěla.

Druhý okruh se mi na potítku zdá taky super. V dějinách umění si vytáhnu klasicismus a perlím ohledně Kačiny - stavby stojící jen několik málo kilometrů od Kutné Hory, kde bydlím. Vše v klidu, citím se suprově. Dějin umění jsem se hodně bála, protože tam zůstaly hodně blbé otázky a já ještě asi 3 minuty před tím, než jsem šla na zkoušení, opakovala právě klasicismus.

Jenže pak přichází Dějiny každodennosti a já si vytáhnu proměnu vesnice od středověku do dnešních dnů. Na potítku si myslím, že to umím s přehledem, ale učitelka mě naprosto vyvede z omylu. 

Tak vycházím s brekem. Nikdy se mi nestalo, abych minutu mlčela a vážně vůbec nevěděla. Magistra poděkuje a řekne, že jí to stačí. V tu chvíli mám pocit, že mi druhý modul vůbec nemůžou dát. Vždycky si všechno představuju daleko horší, abych nikdy nebyla tak zklamaná. A tak jsem počítala i s variantou, že doopravdy druhý modul nedostanu. Nakonec za dvě, uuuuf.

A třešnička na závěr? Komise mě zdržela ještě po skončení v místnosti. Prý abych přednesla řeč na promoci.

Tak joooooooo no. 

Level dvě jsou přijímačky. Za tři dny. A ještě se neučím. A asi ani moc nebudu.........?

10 komentářů:

  1. Jsi prostě nejúžasnější!!! Chytrá od přirození, to říkám pořád. Nezapřou se v tobě geny holt, jsi dítě štěstěny ♥ Jsem na tebe moc pyšná a závidím ti! Já vůbec nechápu, jak se může někdo na státnice připravit, vždyť je toho šíííleně moc! A nejhorší je jak píšeš, když člověk nechápe, na co se vůbec ptají. Horší pak je, když se to nezkusí a oni pak řeknou tu odpověď, kterou člověk chtěl zkusit =D Naštěstí aspoň vím, že se musí všecko zkoušet, aby kdyžtak otázku upřesnili, pošťouchli.
    No to bude pařba =D

    OdpovědětVymazat
  2. Wow zůstavám zírat a mám obdivný výraz v obličeji, škoda, že ho nevidíš:-D:-). Z teorie literatury mám pocit, že dohromady vím prd, takze asi taky budu hodně překvapená:-\. Každopádně si říkám jak tohle můžu zvládnout. Jsi nejšikovnější a pistácie taky:-)teď držím palce s příjmačkama

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluju k titulu, je to výjimečný pocit, že? :) Ani jsem nepochybovala, že bys je tam nerozsekala svým seznamem přečtené literatury a přehledem :)

    OdpovědětVymazat
  4. Když si to tady pročítám, děsím se příštího roku, kdy na tom budu zřejmě podobně..
    Ale jinak ti nehorázně gratuluji ! :* a teď už si jen a jen užívej, zasloužíš si to :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc gratuluji, jste nejšikovnější! Teď si užívej zaslouženého odpočinku a načerpej energii!!! Tiše vám závidím! Už teď je mi z těch svých magisterských špatně :D

    OdpovědětVymazat
  6. moc Ti gratuluji, krásné známky :-) držím palce u přijímaček, ale už teď bych řekla, že i ty zvládneš :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Gratulujem ti z celého srdca, musí to byť neskutočne dobrý pocit! Čítala som to s úplným napätím, ako keby som to celé prežívala s tebou. Ale popravde si ma vystrašila, mňa to bude čakať budúci rok a už teraz sa toho desím. Si veľmi šikovná a ešte raz ti veľmi blahoželám (a priznávam sa, že v kútiku srdca aj trochu závidím!). Držím palce na prijímačky! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Máš vážně skvělou stránku :)
    Kdyby si měla chuť, tak na tomhle blogu probíhá knižní maraton, tak to pojď vyzkoušet, bude to stát za to a můžeš i něco vyhrát :)
    http://books-films.blog.cz/1406/letni-knizni-maraton

    OdpovědětVymazat
  9. vidím, že jsou všude samí šprti a mám k nim sakra daleko :D .. ne, sranda :D .. velká gratulace :)

    OdpovědětVymazat