Rekapitulace roku 2013

První článek nového roku, první článek na tomto blogu. To nám to pěkně začíná. Mám strašně moc ráda tohle bilancování. Ohlédnu se za uplynulým rokem a připomenu si všechny ty krásný chvíle, ty bolavý mi totiž nikdo připomínat nemusí.

Nemám ráda takové to motto: Roku 2014, buď lepší než rok 2013! Nedokážu moc porovnat, co je dobré a co lepší, ale vím jedno. Chci, aby byl rok 2014 minimálně stejně tak zajímavý, jako 2013. Chci, abych nadále pokračovala v rozvíjení své osobnosti. A to ostatní? Prostě to nějak dopadne. Žádnou novinkou pro vás jistě nebude to, že celý tenhle článek je vždy hlavně o škole. Tak jdeme na to....

Leden
Leden je vždy ve znamení zkouškového. Teda, až na ten v roce 2014, ale o tom až jindy. Přesně před rokem jsem se ale masivně stresovala, měla jsem na krku 13 předmětů a navíc jednu z nejtěžších zkoušek celého studia. Pak přišel ten osvobozující výdech, já si dala nohy "hore" a opravdu všechno zvládla. Sebevědomí letělo nahoru.

Únor
Přišel velký boj v podobě rozvrhu a můj mentální kolaps v tom smyslu, kolik jsem si toho zase naložila. Jenže sebevědomí je mrcha a když ho jednou máte, myslíte si, že zvládnete už všechno. Nejnadšenější jsem byla ale z tenisu, který se mi podařilo zapsat úplnou náhodou díky nejlepší kamarádce a nesmírně jsem se těšila, jak po dlouhé době zase začnu hrát. Díky tomu jsem si začala pořizovat i sportovní výbavu, nové boty, podprsenku i hezké kalhoty a trička, aby mi to tam, když už nic jiného, alespoň slušelo. Hodiny mě nesmírně bavily a já zjistila, že tenis je něco, co nikdy nezapomenu. Taky jsem se těšila zpátky na kolej (blázen?), na spolubydlící a nové chvíle strávené v kampusu.

Březen

Nadšení z tenisových lekcí bylo nepotlačitelné. Pochvalovala jsem si dobře sestavený rozvrh, kde mi všechno krásně navazovalo, i přicházející jaro.


Duben a Květen
Duben byl taková přípravka na Květen, nic zvláštního se nedělo, já si jen tak nějak fajnově žila. V květnu začalo zkouškové. Já si vměstnala všechny předměty do tří týdnů a prožívala znovu něco jako psychické kolabsy. Vůbec jsem o sobě nevěděla. Ani vlastně o okolním světě. Nevěděla jsem, co je za den, kolik je hodin. Skoro jsem nejedla...

Červen
Naprostá úleva, začátek čtyřměsíčních prázdnin. V té době jsem si ani nedokázala představit jak moc přelomové budou. Začaly totiž dost líně, ležením na sluníčku a čtením knih. V červnu jsem byla znovu v La Fabrice na představení Federer-Nadal a opět odcházela s bolavým břichem od věčného smíchu. Začalo i stěhování z koleje domů, velký stres, ale i malinká úleva. Měla jsem pohovor ke své praxi v našich městských novinách a strašně se na to těšila.

Červenec

Tak tady začínají všechny milé i nemilé zvraty. To je TEN měsíc, který v mém životě nastartoval nová přátelství i nový směr, kterým se budu ubírat. Oslavila jsem jednadvacetiny, těšila se na Sázava fest, na dovolenou s tou mojí nejmilejší i na novinářskou praxi.

Vše se změnilo počínaje ne zrovna hezkým rozchodem s mužem, po pěti letech a ještě k tomu na mé narozeniny. Bylo to hodně náhlé, ale vlastně mě to skoro nezaskočilo, i když z mé strany to bylo snad to nejimpulzivnější rozhodnutí. Ale zrálo ve mě několik měsíců a než být s člověkem, se kterým stroprocentně nemám budoucnost, raději jsem si zvolila jinou cestu. A dnes jsem za to nesmírně ráda, i když neuzavřený vztahy bolí asi ze všeho nejvíc.

Konče novinářskou praxí, která mými sny otřásla snad v základech. Těšila jsem se na tenisový Davis cup, začala jsem si naplno užívat volnosti a pořádně cvičit.

Srpen

Sázavafest v novém prostředí, úplně jinak, ale zase skvěle. Zase s mojí nejmilejší a nejvíc vtipně. Dokonce jsem se asi tak na půl sekundy objevila v klipu jedné české kapely, která tam hrála a natáčela lidi poskakující pod pódiem. Taky dovolená s nejmilejší mi zvedala náladu a všechno bylo tak nějak zalité sluncem.

Hodně věcí v mé hlavě se změnilo po dvoudenní akci, na kterou jsem vyrazila s jedním z mých nejlepších přátel a šéfem v jedné osobě. Moje hlava začala pracovat úplně jinak, můj pohled na svět se proměnil. I tak nějak pracovně se začalo všechno vyvíjet tím správným směrem. Já se čím dál víc dostávala do tajů psaní článků a dávala si jednu a jednu dohromady.

Září

V září se neudálo nic tak převratného, ale stejně. Každý týden jsem podnikla nějakou menší akci, poctivě pracovala a začala myslet na říjen, na ten měsíc, kdy zase nastoupím do školy a moje školní problémy oficiálně začnou. Nutno říct, že pro moje játra se udála velká změna. Znovu jsem v sobě objevila vášeň pro víno a dopřávala si ho víc, než by moje tělo chtělo.

Říjen

Do školy jezdím jen jednou týdně. Snažím se poctivě chodit do práce a ve zbytku volných dní dělat na bakalářce. Chytám malou depku, až v říjnu vidím všechny ty strasti se státnicemi spojené a je mi chvílema na umření. S každou stranou bakalářky je to však lepší. V říjnu přichází taky ta fáze, kdy všechno staré pomalu přebolívá a já se začínám dívat do budoucnosti. Od té chvíle začíná něco, co jeden z mých kamarádů, který mě znal sotva pár hodin, na silvestrovské párty nazval jako: Veruno, ty seš děsnej blázen!

Listopad

V listopadu se vážně nic moc neděje... kromě stresu z bakalářky a párty akce v Prahe.

Prosinec

Teď už vlastně minulý měsíc. Začal tím, že jsem dostala prospěchové stipendium, asi půl hodiny kroutila hlavou a snažila se to pochopit. Prosinec byl také ve znamení návštěvy Ostravy, která mi bude v žaludku ležet asi ještě hodně dlouho. Možná to dám nějak dohromady a napíšu o tom článek. Navázání nových přátelství, to je asi podstatné. Opět poznávám nové lidi (ehm, spíš kluky) a v podnapilém stavu se dozvídám to, jak mě vidí.

Silvestr se moc a moc povedl. Neměla jsem ani jednoho panáka a i přesto si to nádherně užila. I když dobře, jedno spadnutí na zadek do písku tam přeci jen bylo. A taky hodně objímání... ale taková já prostě jsem...

Nechci od roku 2014 čekat převratné věci. Ale vím, že tam budou. Zákonitě musí být. Vždyť se řítím do nové etapy života, hlavně do nových zkušeností. A ať už bude po mém boku nový muž, nebo budu stále sama, jedno je jasný. Pokud budu mít takové přátele, jako mám nyní, všechno zlý bude vždycky zase dobrý.

V roce 2013 jsem poprvé za hodně dlouhou dobu zase dělala všechno, co jsem chtěla a tak, jak jsem to cítila. Žádné omezování, sebekontrola nebo nutná přetvářka. Říkala jsem nahlas všechno, a i když ne vždycky je to dobrý, pro mě alespoň osvobozující. Jsem upřímnější, víc než kdy dřív mi záleží na lidech kolem mě a chci aby věděli, že je mám ráda. Snad to tak bude i v novém roce....