![]() |
zdroj: http://weheartit.com/Maddddda08 |
Takhle při večeru mě vždycky napadne skvělý téma na článek. Čím déle ho však píšu - tzv. tři až čtyři dny, zdá se mi blbější a blbější. V poslední době se stejně nedokážu pořádně vyjádřit. To víte, bakalářka a práce mi v tomto směru fakt dávaly/dávají zabrat.
Asi nikdy nebudu moci úplně přesně popsat své pocity a zážitky, to prostě není v mých silách. A ani na sebe nechci prozrazovat všechno. Jenže za pár dní tomu bude už 9 měsíců, co si užívám vytouženou svobodu. Já vím, nehorázně to letí, vždyť před chvílí ještě byly Vánoce!
Asi nikdy nebudu moci úplně přesně popsat své pocity a zážitky, to prostě není v mých silách. A ani na sebe nechci prozrazovat všechno. Jenže za pár dní tomu bude už 9 měsíců, co si užívám vytouženou svobodu. Já vím, nehorázně to letí, vždyť před chvílí ještě byly Vánoce!
A tak jsem se znovu rozhodla bilancovat. Myslím, že z minulých článků tak možná tušíte, že se teď chovám jako nezřízená střela. Užívám života, a to naplno. Ve všech jeho částech. To znamená, že se vztahy si teď nedělám žádnou hlavu. Jenže ta meta devíti měsíců mě přiměla se zamyslet. Je čas na nového Pana Božského? Nikdy jsem takhle dlouho sama nebyla a tak nevím, jak to chodí. Jak se na vás třeba lidi dívají, když nemáte po svém boku nikoho. Třeba už rok. Ale proč se starat o ostatní, že?