13 zahraničních písniček, které mi v roce 2013 změnily život

zdroj: http://weheartit.com/narminagulieva_

Den bez hudby si nedokážu představit, vážně ne. Neposlouchám ji tak moc na počítači, tam ji mám spíš jako kulisu, ale s hudbou usínám, řídím auto, jdu na autobus, jedu ve vlaku.... jedna písnička mě dokáže vážně pobláznit a já ji pak poslouchám dokola. A rok 2013 byl v tomhle směru fakt výjimečný.

Poznala jsem nový písničky, a hlavně trojlístek kapel, který se prostě dostaly do mýho srdce s tím, že už nikdy nepůjdou pryč. Proto píšu článek se třinácti nejlepšíma písničkama roku 2013, bez kterých nemůžu žít. Napište mi, jestli se váš hudební vkus shoduje s mým a třeba mi něco doporučte.

Upozorňuju, že nemám nějakej vyhraněnej styl, líbí se mi hodně věcí, ale z následujících 15 kousků určitě poznáte, k čemu inklinuju nejvíc. Řekla bych, že rok 2013 strašně holdoval taneční muzice, která mi prostě všudypřítomně dodávala energii. Nějaký obyčejný tuc tuc bych si ale sama doma nepustila.

Písničky nejsou řazené podle nějakýho pořádku, ale vězte, že jsem si dělala průzkum a tohle je vážně moje TOP 15. Všimla jsem si, že několik z nich bylo vypuštěno už v závěru roku 2012. Ke mně se ale všechny dostaly až rok následující, tak to berte s rezervou. Orientuju se nejvíc podle vypuštění klipu, písnička může být několik let stará. :-D

1) James Arthur - Impossible

James Arthur - neuvěřitelnej hlas, příběh, vzhled. Vždycky, když tuhle písničku (která není jeho) slyším, běhá mi neskutečnej mráz po zádech. A jestli jste neslyšeli jeho novinku, Recovery, přicházíte o hodně.

Bezprostřední dojmy a totální štěstí

Minulý víkend jsem byla na horách. Za dvě noci jsem naspala, a buďme optimističtí, asi 8 hodin. Byla jsem tam s velkou partou lidí, kde jsem skoro nikoho neznala. Bylo nás asi padesát, takže prostor k seznamování byl obrovský.

zdroj: weheartit.com/lila_ard

Milovat seznamování!

Víte, já tohle prostě miluju. Jet někam do neznáma. Za lidma třeba úplně odlišnejma, s jinými prioritami, zážitky, vzděláním.... Vždycky, když takhle někde jsem, dozvím se hodně věcí. A hlavně teda o sobě. Není nic lepšího, než strávit s někým dva dny, a pak už se třeba nikdy nesejít. Mám pocit, že pak jsme k sobě všichni daleko otevřenější.

A proč to vlastně všechno píšu? Nikdy bych nevěřila, že se určitý věci můžou opakovat. Prostě nikdy. Něco, co když zažijete jednou, věříte, že je to poprvý a naposledy. Že už vás to potkat nemůže. Svůj limit jste si vyčerpali....